Tajemství paní Boženy Kamenické

Růže, trny, něha a pohlazení, údery lidského zla, břemena druhých, kříže sebeobětování, útěchy a naděje a zklamání i smutek.

Toto všechno měla ve svém osudu a musela si to i prožít. Narodila se 7.8.1898 v Janštýně na Jihlavsku. Již odmalička mívala sny a vize a slyšívala i zvláštní hlasy. Těm ještě nerozuměla. Měla zvláštní, citlivou a hlubokou vnímavost k okolí, lidem a přírodě. Tady je až neuvěřitelná podobnost s naším rodákem a léčitelem, páterem Františkem Ferdou!!! Mnohokrát se jí v mysli vyvolala událost, která se teprve po létech stala. Schopnosti s mimořádnou sensibilitou začala vnímat jako dar od Boha. V České Lípě absolvovala soukromou odbornou školu se zaměřením na rehabilitaci a přírodní léčbu. Jednalo se hlavně o bylinky. Její recepty nikdy neopisovala, ale došla k nim sama.

Pro věřící:

Obrovské množství ojedinělých uzdravení a vyléčení často i těch nemocí, se kterými si doktoři nevěděli mnohdy rady. Takže ONA byla tou jejich „poslední šancí či poslední nadějí." Pro nevěřící, ti se mohou přesvědčit o skutečném a úspěšném léčení mnoha tisíc lidí z dokumentů osobních dopisů a poděkování za vyléčení v „Knize díků" v muzeu v Radnicích. Jsou tam i fotografie desítek dětí, které se narodily díky a zásluhou léčitelky.

Praxi začala ve svých 28 letech, pokračovala v ní až do 98 let.Tedy celých 70 let. Na začátku okupace se odstěhovala ze své praxe v České Lípě do Radnic ke své sestře. Po II. svět. válce už měla klientelu ze západní Evropy - hlavně z Německa, později z Austrálie, Ameriky a Kanady. Po tragickém úmrtí svého syna Jaroslava a překonání nejtěžší bolesti, přijala do rodiny 3 syny ovdovělého bratra a z nich Jaroslava adoptovala za vlastního.

Přes určitou represi režimu a některých doktorů, dokázala pomáhat i těm lékařům a sestřičkám, kteří jí důvěřovali.V roce 1950 se odstěhovala do Tymákova a později zpět do Radnic. V roce 1978 se přestěhovala do Plzně.

Mezi její klienty, jejichž počet by byl šestimístný, byli nejen obyčejní lidé - (i když byla zatížena na uniformy důstojníků a bezpečnosti), ale i L. Svoboda, G. Husák, K.Gott, K. Efa, J. Kemr a V. Havel, kterého varovala hlavně před jeho velkým kouřením.

Rozpoznávala nemoci podle pozorování zahřívané moči, nebo jen tak její jasnozřivostí. Dokázala být ale také velmi přímočará ve vyjadřování (nerad to říkám, ale i to patří k povahám lidí). Byly případy, kdy před celou čekárnou vyhnala muže, aby nejprve přestal kouřit, chlastat a nelítal za ženskými a nebo, aby si nějaká žena našla pořádného chlapa, a pak že jí její potíže pominou.

Její schopnost rozeznávat a diagnostikovat nemoci byla klasifikována jako mimosmyslové vnímání věcí a událostí v prostoru a čase minulém, přítomném a budoucím. Říkala : „Právě proto jsem se narodila, abych zde všem strádajícím a potřebným poskytovala svou samaritánskou pomoc!"

Paní Božena Kamenická, léčitelka a vzácná ŽENA, zemřela 5.9.1996, před 17 léty.

Jaroslav Hodek, Měšťanská beseda